In Fashion, Lifestyle

10 THINGS YOU DON’T KNOW ABOUT ME / 10 VĚCÍ, KTERÉ O MNĚ JEŠTĚ NEVÍTE

Díky poslednímu článku o péči o pleť vás tady celkem dost přibylo a já si toho nesmírně vážim. Tolik zpráv a dotazů jsem už dlouho nedostala. Je to skvělej pocit a já vám za to moc děkuju. Pro mě je to totiž důkaz, že to celé má opravdu nějaký smysl. A to i v případě, že by to pomohlo třeba jenom jedné z vás! A právě proto, že vás je tady zase o trochu víc jsem si říkala, že by bylo fajn se taky víc poznat. Tak tohle jsem já a mých 10 věcí, které o mně asi ještě nevíte (nebo možná raději první díl ze série, co všechno o mně ještě nevíte 🙂 ).

1. Nemám ráda českou kuchyni

Nevykládejte si to špatně! Ale jsem holka ze vsi, takže jestli si vybavíte scénu ze Slunce, seno, jahody: ”Furt králíka, každej den máme králíka, už ani pinďa to nežere…”, tak to je přesně celé moje dětství. Králíků jsme měli (a pořád máme – nebo teda můj tatínek) požehnaně a jedli jsme tak maximálně na dva různé způsoby, ale téměř pořád. Kromě králíka byl další tradiční chod prase, občas husa, sem tam kachna. Chápu, leckdo by to ocenil. Ale já jsem to nesnášela. A to mi zůstalo. Má to ale i svoje pozitiva. Dost brzy jsem totiž začala sama vařit, protože už jsem to zkrátka nemohla jíst. Dnes vařím téměř každý den, někdy i dvakrát, ale třeba klasické řízky dělám jenom na Vánoce. A to je asi tak jediné jídlo tradiční české kuchyně, kterého jsem schopna. Alespoň jednou za rok 🙂

2. Miluju chilli!

A to tak, že hodně. Jsem tím dost vyhlášená 🙂 . Chilli papričky mám doma vždycky a to hned v několika různých podobách. Dávám si je téměř do každého jídla. Mám malý pytlíček dokonce i v autě nebo v kanceláři ve stole. Většinou, když jsme někde v restauraci, všechno si žádám pálivé víc, než je normální. Někdy mám pocit, že se ta hranice pořád posouvá…

3. Všude chodím pozdě

Tohle je bohužel vlastnost, která mi docela vadí. I když mám dostatečný čas na přípravu, stejně se mi většinou stane, že nepřijdu úplně včas. Snažím se s tím pracovat! Vážně! Ale je to proces. Pokud musím být někde opravdu na čas, posouvám si ten čas už v hlavě minimálně o půl hodiny. Zjistila jsem, že to je jediný způsob, jak to přemoct. Takže pokud vím, že mi třeba letí letadlo, automaticky si posouvám čas dopředu, protože jinak by to mohlo špatně dopadnout.

4. Jsem schopná během dne vypít klidně 5 až 6 šálků kafe

Někdy i víc. A je mi jedno v jakou je to hodinu. Klidně si můžu dát kafe před spaním a nic to se mnou neudělá. Jediný signál, kdy si říkám, že už těch kafí bylo moc je, když mě začne tlačit žaludek, protože většinou piju černou kávu nebo maximálně flatwhite. Náhražku ve formě rozpustné kávy do mě nedostanete, to si dám raději klasického turka. Bohužel, můj manžel to má úplně stejně, takže se v tom dost podporujeme. Když jsme někde na cestách, občas utratíme víc za kafe, než za jídlo 🙂

5. Miluju kostely a chrámy

Kdekoli a kdykoli. Miluju to ticho, ten klid, tu energii, ale i tu architekturu. Nikdy mě to nepřestane fascinovat. Moje rodina už je na to zvyklá a můj syn mě dokonce následuje. Takže ať jsme kdekoli, pokud je otevřený nějaký kostel, jdeme tam. Pokud je ta možnost, vždycky si koupíme a zapálíme svíčku. Je to takový náš rituál.

6. Jako malá holka jsem hrála na akordeon i na kostelní varhany

A moje přání je, si to ještě někdy v životě znovu vyzkoušet. Hlavně ty varhany. Když mi bylo šest jedna moje paní učitelka získala pocit, že mám hudební talent. Tak jsem se začala učit hrát. Na akordeon neboli tahací harmoniku. Po pár letech mi to doktoři zakázali, protože jsem rychle vyrostla a měla jsem problémy s páteří. Musela jsem se harmoniky vzdát a jedinou rozumnou náhradou se jevily elektrické klávesy. Klavír se nám domů totiž v té době nevešel. Vydrželo mi to skoro až do maturity (nakonec jsem se dočkala i toho klavíru) a mojí hudební kariéru přerušila až moje maminka, která měla pocit, že studium farmacie bude určitě pro budoucnost rozumnější než konzervatoř.

7. Jsem totální filmový analfabet

Nevydržím se v klidu dívat téměř na žádný film (svoje oblíbené bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky). Většinou mě to totiž dost obtěžuje a nudí. Už během prvních deseti minut jsem schopná vytáhnout svoje pletení, háčkování nebo cokoli, čím zabavím svoje ruce a hlavu. Můj muž to nesnáší. Ale já mám zkrátka pocit, že hledění do obrazovky je obrovská ztráta času. A jestli se ptáte, jak to mám s kinem, tak dost podobně 🙂 . Je to pro mě dost výjimečná záležitost a rozhodně to není něco, čím bych chtěla dobrovolně trávit svůj volný čas.

8. Mám dost těžkou deformaci z povolání

A teď mám na mysli tu svojí úplně původní – lékárnickou. Jakmile vidím někoho ze svého okolí pojídat nějaké tablety, hned dostane kázání. A je úplně jedno, jestli se na něco ptal nebo ne (nejlepší rada je vždycky ta nevyžádaná, že jo 🙂 ). Nikdy jsem neměla úplně ráda klasickou medicínu, byť jsem vlastně ten obor vystudovala. Do dnes mám ale pocit, že i v té klasické se dá najít nějaká lepší alternativa. A dost důrazně to někdy aplikuju. Moji kolegové v kanceláři by mohli vyprávět. Občas mi stačí, když má někdo rýmu a vidím, co si stříká do nosu. To jsem schopná vést několika minutovou přednášku o škodlivosti nosních kapek.

9. Mám mezinárodní certifikát na míchání australských květových esencí a na metodu Theta Healing

Oboje zní možná trochu tajuplně, ale oboje je skvělá věc. A každá z těch metod mi v životě hodně pomohla a stále mě provází. Pokud znáte Bachovky, tak australské květové esence jsou něco podobného, jen fungují trochu jinak a mnohem lépe. A pokud jde o Theta Healing, tak to je věc, která mi upřímně změnila život dost výrazně. Je to metoda, která vám umožňuje přístup do podvědomí a díky které dokážete změnit systém přesvědčení, které vás v životě brzdí nebo nějak negativně ovlivňují. A umí to fakt zázraky.

10. Neumím kreslit

A to tak, že vůbec. Na tom vlastně zkrachovala moje kariéra módní návrhářky 🙂 ). Umím totiž šít, ale nejsem schopná nakreslit svojí představu o tom, co bych chtěla šít. Takže když jsem se poprvé setkala s módním návrhářem Jakubem Polankou a položila mu otázku, zda mám s tímhle defektem možnost se probojovat do světa módního designu, velmi taktně mi odpověděl, že je potřeba ovládat alespoň základy kreslení. Logicky. Jak jinak chcete navrhovat, když neumíte nakreslit ani sukni, že jo?

Jak to máte vy? Poznáváte se v něčem? Máte něco dost podobně?

Vaše

Kalhoty – Zara

Boty – Zara

Svetr – Zara

Bag – Gucci

Hat – Primark

Share Tweet Pin It +1

You may also like

Previous PostHOW TO TAKE CARE OF YOUR SKIN / JAK SPRÁVNĚ PEČOVAT O PLEŤ

No Comments

Leave a Reply