In Lifestyle

WHAT HAPPEND IN YEAR 2019 / JAKÝ BYL MŮJ ROK 2019

Sedím úplně na stejném místě jako loni touhle dobou, znovu si tak v tichosti promítám celý ten uplynulý rok před očima, pročítám a srovnávám, v čem byl jiný oproti roku 2018, a připomínám si ty nejzásadnější okamžiky, které se staly. Tohle psaní má vlastně jednu velkou výhodu! Můžete si právě připomenout spoustu životních momentů nebo lekcí, které jste už někdy dřív prožili a mohli se z nich radovat, poučit nebo posunout o něco dál. Mně to vlastně strašně pomáhá. Protože věci, místa, lidi nebo zážitky, které by mi dnes mohli připadat jako úplně všední nebo normální součást mého života, ještě před nějakou dobou třeba vůbec neexistovali nebo jsem neměla možnost je prožít anebo na ně zkrátka ještě nebyl ten správný čas. Kdybych měla shrnout rok 2019 tak bych řekla dvě slova: překvapení a fofr. Jo! Je to tak! Ať jsem si v tomhle roce plánovala cokoli, když se teď ohlédnu zpět, jsem sama překvapená, co všechno se stalo. Mám pocit, že mi ten čas během roku utíkal tak strašně rychle, že jsem v některých chvílích přistihla sama sebe, jak přemýšlím o tom, jestli dělám všechno to, co dělat chci nebo se dějí věci tak, jak jsem si je představovala. A proto si tady zase tak přemýšlím o tom, jaké to ten celý rok, co všechno si mám sebou vzít do roku nového, a co už můžu nechat za sebou. Takže tady to je! Moje bilance a šest nejdůležitějších věcí, které jsem se naučila nebo zažila v roce 2019. 

O NĚCO VÍC VDĚČNÁ 

Tenhle rok jsem se naučila být vděčná zase o něco víc. Každý den děkuju za to, že jsme zdraví, že máme střechu nad hlavou, že máme co jíst a že jsme všichni pohromadě. Ani trochu to pro mě není samozřejmost. Ani jedna z těch věcí. Protože si moc dobře pamatuju okamžiky, kdy jsme čelili velkým životním zkouškám a snažili o jedno jediné. Přežít. Občas, když se ohlédnu zpět, říkám si, jak jsme to všechno mohli vydržet a vzápětí mě napadne, že je až neuvěřitelné, jakou životní sílu v sobě člověk má. A já jsme nesmírně vděčná, že jsme tam, kde jsme. Takže, jestli vám zrovna není nejlíp nebo prožíváte nějakou nepříjemnou životní situaci, mějte na vědomí, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Věřte mi, je to tak. My se o tom několikrát přesvědčili. Proto buďte vděční za to všechno, co máte už teď. Občas si totiž zapomínáme vážit těch rádoby obyčejných věcí, které jsou většinou ty nejdůležitější. Takže myslete na to, že jestli to zatím nedopadlo dobře, tak to ještě není konec!  

ZÁŽITKY, KAM SE PODÍVÁŠ 

Letos jsme si splnili hned několik cestovatelských snů. A o některých jsem ani nevěděla, že je mám :). Přesně to byla třeba cesta na Island, kterou jsme vůbec neplánovali a bylo to takový to spontánní rozhodnutí z minuty na minutu. Ale byl to jeden z těch nejlepších zážitků z celého roku. Absolutně nás to tam nadchlo a předčilo všechna naše očekávání. Další velké dobrodružství byla cesta obytňákem. To byl samozřejmě nápad kluků (myslím ty dva, co mám doma), ti si to totiž strašně přáli, a protože byli zkrátka v přesile, tak jsme v létě vyrazili na dovolenou bydlíkem (tak tomu říká můj muž). Přiznávám, že trávit dovolenou v autě, u plotny a v teplákách nebylo přesně to, o čem bych tajně snila, ale už po pár dnech se můj názor úplně změnil. Tenhle druh cestování má totiž vážně něco do sebe. Je to všechno, jenom ne nuda. Nejste vůbec ničím svázaní. Když se vám někde nelíbí, prostě se sbalíte a jedete dál nebo právě naopak. Je to zkrátka obrovská svoboda. A tu my máme rádi. Během pár týdnů můžete procestovat a navštívit spoustu míst a nasbírat spoustu zážitků. Ty já jsem sbírala ještě na podzim, kdy jsem vyrazila s kamarádkou do Londýna a po pár dnech ještě i s manželem do Budapešti, kam jsem si přála už strašně dlouho. Procourali jsme pěšky celý město a já jsem se do toho místa úplně zamilovala.

VŠECHNO ŠPATNÉ JE K NĚČEMU DOBRÉ 

Já vím. Je to tak moc otřepaná fráze, že jí asi většina z nás nechce ani slyšet, ale je taaaak pravdivá. Já jsem si tuhle větu opakovala celý podzim. A to přesně od okamžiku, kdy jsem dostala pořádný kopanec do zadku. Když se totiž do něčeho úplně ponoříte, děláte to srdcem, dáte do toho kus sebe, a věříte, že najednou má vaše práce opravdu smysl, zdá se to přece jako to nejlepší, co se může stát. Taky jsem si to myslela. Ale jenom do chvíle, kdy jsem o to všechno přišla. Z minuty na minutu. V první chvíli jsem to nedokázala vůbec pochopit. Byla jsem zklamaná a vnímala to jako křivdu. Ale jen do té chvíle než jsem pochopila, že to je to nejlepší, co se mi mohlo stát. Najednou jsem začala přemýšlet nejen o tom, co chci vlastně dělat, ale taky s kým. Takže jsem se postavila na vlastní nohy, sebrala odvahu a vykročila vstříc lepším zítřkům. A společně s kamarádkou taky spustila vlastní projekt. 

SRDCE VERSUS HLAVA

Někdy je to těžký souboj. A u mě ta hlava se srdcem čas od času svádí doslova zápas na život a na smrt. Já v některých situacích až příliš probírám všechna pro a proti a občas až moc přemýšlím nad tím, které rozhodnutí je to nejsprávnější. Bojím se riskovat a přiznávám, že někdy mě zkrátka přemůže strach. Přitom je to vlastně tak snadné a ve své podstatě o nic ani tak nejde! Většinou stačí opravdu poslouchat svoji intuici, následovat svoje srdce a věřit, že všechno dobře dopadne. Letos jsem si to zase připomněla. Nebo teda, spíš Vesmír se rozhodl, že mi to musí připomenout. A proto ten kopanec do zadku, o kterém jsem se tady už zmínila v předchozím bodě. Takže díky Vesmíre! Příště se budu při realizaci svých snů, nápadů i projektů (i když v nich nejsem sama) řídit svým srdcem. Pokud jste na tom stejně jako já, mám pro vás jednu radu. I kdyby se vám snad někdy zdálo, že jste udělali špatné rozhodnutí, časem určitě zjistíte, že se to stalo z nějakého (dobrého) důvodu a že jste se zkrátka měli něco naučit. Já to totiž přesně takhle mám. 

NEVAŽ SE, ODVAŽ SE

Nebudu tvrdit, že jsem letos vyhrála svůj celoživotní boj se svým tělem a tělesnou váhou. Ale přesto se mi v tomhle směru tak trochu změnil život. Kdo si něčím podobným nikdy neprošel, možná nepochopí. Ale ti, kdo mají za sebou alespoň z části stejný příběh jako já, pochopí jisto jistě. Já jsem totiž letošní rok konečně poprvé, za celý svůj (už celkem dlouhý) život, přestala řešit svoji váhu. A to je vážně pokrok. Už v předchozím roce jsem v tomhle směru ušla velký kus cesty, ale letos jsem se dostala ještě mnohem dál. Začala jsem zase víc sportovat, po pár letech jsem se opět vrátila k mým milovaným inline bruslím, nastavila jsem si pravidelné posilovací tréninky, začala víc běhat a uběhla svůj první běžecký závod. A konečně přestala lézt dennodenně na váhu. Hodně mi k tomu pomohlo i rozhodnutí, že jsme si konečně udělala kurz na sportovního výživáře, což mě vlastně jenom ujistilo, že kráčím správným směrem. Pokud jde o moje stravování a celkově životní styl (to je takový dost častý dotaz), tak ano, snažím se jíst zdravě a ne, není mi jedno jak vypadám, ale pro mě ten pocit, že nepotřebuju mít svoji váhu neustále pod kontrolou, je nesmírně osvobozující. To taky ale neznamená, že pořád jedu v přísném režimu a že si občas nedám něco nezdravého. Dám a s velkou chutí, jen si potom jdu třeba zaběhat nebo se to snažím další den třeba vykompenzovat lehčí stravou. A takhle je mi prostě dobře.

PÁR OPRAVDOVÝCH PŘÁTEL A RODINA

Mít kolem sebe lidi, kteří vás podporují, věří vám, umí vás rozesmát, podržet v těch nejtěžších chvílích, nastavit zrcadlo a říct i pravdu, která občas bolí, to je zkrátka to nejlepší, co se vám může v životě přihodit. Jsem vděčná, že vás mám! Vy víte! Bez vás by to opravdu nešlo.

A jaký byl váš rok 2019? Byl přesně podle vašich představ? Budu ráda, když se se mnou podělíte 🙂

Vaše

 

Share Tweet Pin It +1
Previous Post10 THINGS YOU DON'T KNOW ABOUT ME / 10 VĚCÍ, KTERÉ O MNĚ JEŠTĚ NEVÍTE

No Comments

Leave a Reply